Podnikatelé na rozcestí


Našli odvahu a po sametové revoluci se vrhli na budování vlastního byznysu. Dnes řídí úspěšné firmy a musí se rozhodnout jak dál, pro mnoho z nich nastává čas skončit. „Generační obměnu ve vedení společnosti často provází její prodej novému investorovi, dosavadní majitelé ale komplikovanost takové transakce podceňují – ke své škodě,“ upozorňuje Štěpán Černohorský, výkonný ředitel poradenské společnosti ČSOB Advisory.

Právě přichází celá generace podnikatelů do věku, kdy začínají přemýšlet o budoucnosti své i své firmy. Mají jasnou představu, jak se svým majetkem naložit?

Máme zkušenost, že jejich záměry nejsou vyhraněné, nemají jasnou vizi v tom, jak pokračovat. Na začátku se obvykle zvažuje celá škála možností, my jim pomáháme se zorientovat, vysvětlujeme všechny varianty a jejich výhody a nevýhody. Ukazujeme jim cesty, ale konečné rozhodnutí zůstává na vlastnících samotných.

V případě rodinných firem přichází třeba v úvahu předat podnik potomkům, pokud o jeho vedení mají zájem a je zde dobrá šance, že takový úkol zvládnou. Mezi další varianty patří třeba odprodej managementu nebo jinému investorovi. Záleží i na tom, jakou úlohu chce dosavadní majitel nadále hrát. Může se z účasti na firmě úplně stáhnout a využít peníze z prodeje pro své potřeby, může dále mít ve firmě nějakou kontrolní nebo strategickou úlohu nebo se může přesunout na méně náročnou pozici, ve které ale stále může uplatnit své know-how, např. ve výzkumu a vývoji.

Ideální je situace, kdy se majitel rozhodne pro nějaké řešení, například pro prodej firmy, a toto rozhodnutí chce dokončit v nějakém delším časovém horizontu, třeba tří až pěti let. Pak máme dostatek času podnik na změny připravit a omezit možná rizika. To v důsledku pozitivně ovlivní i hodnotu firmy pro současného majitele.

Majitelé se soustředili na rozvoj a přitom se pozapomnělo na potřebné procesy – velkou firmu nelze řídit stejně jako malý rodinný podnik.

Jaké jsou klíčové otázky, které si musí prodávající položit, a jak pomáháte hledat na ně správné odpovědi?

Každá situace je jiná, vždy je nutná detailní analýza, která určí, v jakém stavu je daná společnost a její procesy. Zásadní moment je, zda je firma vůbec na prodej připravena. Zvláště u menších podniků je majitel ústřední postavou, na níž jsou fungování firmy i její budoucnost přímo závislé. Taková závislost představuje pro kupujícího riziko a toto riziko se nutně projeví i na ceně, kterou může nabídnout. Na nás je, abychom pomohli uvedené riziko eliminovat. Je potřeba zapojit další důležité osoby, kterým majitel věří a kteří firmu a její procesy znají. Zpravidla jsou to manažeři; pro jejich zapojení je možné vytvořit vhodné motivační programy. Musí tu být armáda lidí, kteří budou schopni firmu dále řídit a obchodně posouvat dál, a to i po odchodu původního vlastníka.

Častý je také případ, kdy podnik nemá dlouhodobé finanční a obchodní plány, není jasné jeho směřování, neexistuje jasný plán dalšího rozvoje. Přitom právě to jsou zásadní faktory, které budou zajímat každého, kdo by chtěl podnik převzít.

Naším úkolem je také nalézt úzká hrdla dalšího rozvoje, ta musíme pojmenovat a nalézt způsoby, jak je efektivně odstranit a zvýšit tak budoucí výkonnost firmy. Takovým velmi aktuálním úzkým hrdlem je nedostatek zaměstnanců. Zpravidla není možné nové pracovníky snadno najít, a tak je alespoň nutné mít nějaký retenční program, který především klíčové zaměstnance ve společnosti udrží.

Kde dělají podnikatelé, kteří uvažují o prodeji své firmy, nejčastější chyby?

Zásadní je, když podcení náročnost přípravy a délku celého procesu. Je to pochopitelné, většina majitelů především menších společností se věnovala hlavně rozvoji svého podniku a s nákupem nebo prodejem firem nemají zkušenosti. U větších společností vidíme častěji realističtější pohled na věc. Pokud jde vše hladce, může dojít k převodu na nového majitele a vypořádání převodu vlastnictví do šesti až devíti měsíců. Jen výjimečně lze tento proces urychlit, třeba v případě, kdy prodávající a kupec jsou již předem nějak dohodnuti a zbývá vyřešit jen dílčí úkoly, třeba stanovení odpovídající kupní ceny nebo příprava dokumentace.

Naopak v případě, že je potřeba nejprve vyřešit nějaké problémy, úzká místa nebo rizika, o nichž jsme se již zmínili, je proces o to delší. Hodně firem vyrostlo z malého podnikání a staly se z nich organizace s mnohasetmilionovým nebo i miliardovým obratem. Podnikání se rozšířilo o nové provozovny, obchod, logistiku… Majitelé se soustředili na rozvoj a přitom se pozapomnělo na potřebné procesy – velkou firmu nelze řídit stejně jako malý rodinný podnik.

Také všechny operace, které se týkají nemovitostí, mají zákonné lhůty, které celkovou dobu prodlužují. Může se ukázat, že třeba část nemovitostí není součástí majetku firmy a že je technicky ve vlastnictví fyzických osob. Takový majetek je třeba předem konsolidovat. Některé účetní operace spojené s majetkovými přesuny je zase vhodné uskutečnit koordinovaně a ve vhodný okamžik, například ke konci fiskálního období. Častý je i případ, kdy majitel nechce prodat firmu jako celek a hodlá odprodat jen její část. V takovém případě může nastat potřeba majetek nejprve rozdělit a přesunout jej do samostatných firem.

Zcela typicky se to opět týká nemovitostí: majitel firmy se rozhodne odprodat jen výrobní část s obchodem a výrobní haly, sklady a další nemovitosti si ponechá s tím, že je bude novému majiteli pronajímat. O takové řešení má často zájem i budoucí investor. Zatímco pro rostoucí firmu bylo přirozené zisky postupně reinvestovat a pořizovat si vlastní výrobní nebo obchodní prostory, pro kupce může být pořízení podniku spolu se všemi jeho nemovitostmi brzdou, která zpomaluje návratnost jeho investice.

Není také problém v tom, že majitelé nejsou schopni správně odhadnout hodnotu svého podniku?

Ano, je to tak. V některých případech mají nadsazená očekávání, ale mnohem častější je případ, kdy hodnotu své firmy podcení. Považují ji totiž jen za soubor majetku, u kterého maximálně zohlední případné závazky a pohledávky. Opět platí, že větší organizace mají realističtější představu, menší podniky zase svou hodnotu nedoceňují, často o ní nemají ani rámcovou představu.

Co musí na druhé straně podniknout ten, kdo má zájem fungující firmu koupit?

Především je třeba provést hloubkovou kontrolu, kdy se na základě znalosti tržního prostředí a podkladů od prodávajícího ověří, zda tu nejsou nějaká podnikatelská rizika, je třeba rozpoznat úzká místa, která by bránila dalšímu rozvoji podniku, který je předmětem nabídky. Je nutné posoudit podnikatelský plán a konečně provést vlastní odhad ceny, kterou kupující prodávajícímu nabídne nebo porovná s jeho požadavky. Samostatnou kapitolou pak bývá začlenění této kupované společnosti do stávající struktury firem kupujícího.

V některých případech mají podnikatelé nadsazená očekávání, ale mnohem častější je případ, kdy hodnotu své firmy podcení.

Častým případem je také vypořádání podílů ve firmě, a to mezi společníky nebo rodinnými příslušníky. Tady je zase důležité navrhnout vhodnou akviziční strukturu. Přicházejí totiž v úvahu různé varianty, jak může nabyvatel podíl přijmout: buď jako fyzická osoba nebo jako společnost. Tady velmi záleží na tom, jak chce dále se svým podílem naložit. Může také potřebovat zajistit financování pro svou akvizici – pro banku je zpravidla jednodušší financovat společnost než fyzickou osobu. Při vypořádání podílů mezi společníky nebo uvnitř rodiny je cena obvykle dána předchozí vzájemnou dohodou, případný odhad ceny je tady zpravidla jen pomocný argument.

Máte nějakou radu na závěr?

Každý podnikatel, který vybudoval úspěšnou firmu k obrazu svému, by se měl smířit s tím, že jednou bude dál fungovat i bez jeho účasti. Ba co více, měl by sám aktivně v dostatečném předstihu pracovat na tom, aby svůj podnik připravil na předání tak, aby jeho nástupce měl šanci v jeho práci úspěšně pokračovat. Především v případě, kdy se rozhodne svou firmu prodat, neměl by celý záměr ani vlastní prodejní proces bagatelizovat. Lidé, kteří s tím nemají zkušenosti, se totiž mohou dopustit řady chyb, které mají zpravidla jeden společný nepříjemný důsledek, a tím je snížení hodnoty firmy pro stávajícího vlastníka. Práce poradců není sice zadarmo, ale vložené náklady se často mnohonásobně vrátí, a to proto, že předání proběhne úspěšně a při prodeji se dosáhne mnohem lepších podmínek.

Alexander Lichý